Měsíc říjen má ve vínku novinka „Morsus“, v pořadí již páté album německých ARROGANZ. Trojice muzikantů skrývající se za neprůhlednými přezdívkami K (basa, zpěv), P (kytara), T (bicí) nasadila hodně vysoko laťku stravitelnosti své hudební produkce. Začátek alba rozjíždí „Anodynon“ intro s tajemným nápěvem a krásně drnkající kytarou (jeden by si mohl myslet, že půjde o nějaký lesní pagan/folk), ale již druhá „Morsus“ poodhalí roušku halící tento materiál. Po vkusně dunící base, se rozjíždí death metalový kolos s „.urevsky“ špinavým soundem, doslova valící se masa zvuku. Do toho sténá a řve poměrně brutálním zpěvem Káčko. To je teprve začátek, ARROGANZ si Vás musí prve připravit, aby mohl pokračovat ve frontálním útoku na sluchovody. Ze začátku se v tom nedá moc orientovat, ale při soustředěnějším poslechu rozpoznáte jednotlivé melodie a začnete ten chuchvalec zvuku rozplétat. ARROGANZ totiž vytvořili a vytváří svůj hudební „ksicht“, neberou ohled na žádná klišé, jejich srdcovkou je hutný death metal středního tempa („Aurora Arroganz“ nebo „Sickpeopledie“ ta ve mně vyvolala vzpomínku na skvělé DEATHCULT (93)), se studenými a temnými přísadami black a doom metalu. To vše řádně promíchané vytváří uvěřitelnou atmosféru skutečného šílenství a beznaděje („Dead Man Galaxy“). Starší si možná vzpomenou, že něco podobného tady drtili „velmi nedocenění MANGLED TORSOS (dvě alba v mezidobí 94, 95), ti byli ještě o kousek hutnější a pomalejší. Ona doomová sounáležitost je patrná ve čtvrté „Sleepless Forever“, Ká nejen, že blackově skřehotá, ale procítěně přednáší text ala MDB. U této nahrávky je důležité nenechat se odradit úvodním dojmem naprostého chaosu, teprve poté doceníte kvality tohoto díla.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 3,8/5
