Kdo by byl tenkráte v roce 2003 řekl, že finská kapela KORPIKLAANI debutující albem „Spirit of the Forest“, na němž představila osobité pojetí folk metalu, bude hrdě nést vztyčenou zástavu o osmnáct let později a svou sbírku alb rozšíří o dalších deset kousků. Je pravdou, že z počátku vydávali alba s pravidelnou přesností, ale v současné době se perioda protahuje na tři roky. Novinka „Jylhä“ vychází 5. února 2021 a nahrávku zdobí poměrně charakteristický obal, podle něhož KORPIKLAANI poznáte určitě. Co se týká hudební náplně, tak žádné stylové kotrmelce nečekejte, sound a muzika tohoto spolku je natolik charakteristická a specifická, že by to byl hřích. Tady záleží na tom, nakolik se chlapům podaří nasekat chytlavý a skočný folk metalový materiál. Už klasicky se nad muzikou nese finština, takže těch zvučných popěvků „Ei vesi kuivu kauaa vempeleessä“ či „Aika joutuntut on vaan ei miestä kuulu“ si užijete dosytnosti. Celou hodinovou nadílku (třináct – podle názvu strohých kousků) rozjíždí „Verikoira“ a když rozjezd tak pěkně řízně a od podlahy, klasika na kterou jsme zvyklý. „Niemi“, začátek obstará Sami Perttula se svým akordeonovým mistrovstvím, k tomu se přidají svižné metalové kytary a chytlavý nápěv, jo to jede. „Leväluhta“ pecka, zcela netypický začátek, melodie jako z nějaké mexické telenovely, akordeon, housle a jednoduchá kývavá melodie, která po několika okamžicích sklouzne do punk metalové taškařice. Perla, a ten refrén: „Kevyt on keinua kevyellä puolen tuolla, leuto on leijua kevyenä leväluhdan suolla“, to se nedá popsat, to se musí slyšet (takové zrychlené metalové TŘI SESTRY). „Mylly“ trochu ubere z té divočiny, spíše přitvrdí a nechá pozvolna rozvinout vokální linku (velký prostor opět dostává akordeon a Jonne Järvelä, který obhospodařuje arsenál lidových nástrojů). „Tuuleton“ svým pojetím asi nejvíc písničkářská věc, zaobalená do toho folk metalového kabátu, začátek akustická kytara, čistý zpěv, ve finále naléhavě křičený refrén, pěkné, zase něco trochu jiného. „Sanaton maa“ další z řady klasických kousků, které budete prozpěvovat s kapelou. To jsme teprve v polovině desky a to tu ještě čekají „Kuiru“; „Miero“;“Pohja“;“Pidot“ a další. Na „Jylhä“ se KORPIKLAANI povedl husarský kousek, ometli pavučiny, které na ně po poslední desce začali usedat a hodně hlasitě si dobývají své pozice zpátky.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,9/5
