Podivnost sama ta SPLEDIDULA, nejprve ten podivný název kapely a potom podivná muzika linoucí se z drážek novinky „Somnus“. SPLEDIDULA nabízí moderní a poněkud inovativní pohled na doom metal. Jeho pravou podstatu experimentálně mixuje s tradičními hard rockovými prvky, ke kterým přidává přísady psychedelického drone a sludge. Úvodní song „Somnia“ začíná trochu neurvalými post doom a sludge kytarami omílajícími dokola stejný riff, k tomu hysterický vokál Kristien Cools, celkem síla a pořádná psychárna. Ale pozor to není konec, přiskočí téměř AOR kytary, změny rytmů, melodie, hysterka se změní v čistý vokál a z pozadí začne vykukovat tradiční doom metal, na jednu skladbu (skoro devět minut) nápadů až nad hlavu. Následuje „Void“, kterou od samého počátku rozjede hrdelní vokál Pieter Houben, hutný a kývavý sound, náhle jako paprsek světla rozčísne ponurost svým partem Kristien a skladba nabírá jiný rozměr. Vrcholem jsou společná splynutí a následný duet (v pozadí se pořád nese ten sludge opar). „Incubus“ začíná „drone“ bubnem, akustickým vybrnkáváním a mluveným textem, jednoduché, mrazivé a tajemné. Najednou přichází zvrat jak v tempu tak zpěvu, z křehké čistoty zůstane jen opar a v popředí ryčí hrdelní zpěv. Nečekaná změna a hlavně svérázná kreativita, nahrává pověstnému poselství Incubuse, znásilňovat (v tomto případě) duše posluchačů. Čtvrtou skladbou je „Oculus“, asi nejryzejší zástupce doom metalu na této nahrávce. Temná muzika, v klidném, temném tempu proložená jasným hlasem Kristien a Hrdelním skřehotem Pieterovým. Předposlední kousek „Drocht“, opět temná věc využívající služeb obou zpěváků. Jsou zde pasáže, které mě trochu připomenuli staré CREMATORY, ale jinak nic mimořádného. No a tím pádem jsme se dostali k závěrečnému opusu, kterým je téměř desetiminutová „When God Comes Down“. Ani tento song nezapře rukopis této belgické pětice – temnota, energie, silné a pomalé rytmy, melodie a hlavně osobité pojetí doom metalu.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 3,9/5
