THE SPIRIT – Of Clarity And Galactic Structures

Němečtí kosmičtí objevovatelé THE SPIRIT přicházejí v dvoučlenné okleštěné sestavě se svým třetím albem. Vznikli v roce 2015 ve čtyřčlenném obsazení a o dva roky později vydávají svůj debut „Sounds From The Vortex“, který byl úspěšný. Ten ještě posléze předčí druhé album „Cosmic Terror“ z roku 2020 s progresivním black/death metalem, kde už jsou pouze tři. U novinky „Of Clarity And Galactic Structures“ je zase všechno úplně jinak i v tomto vesmírném příběhu, když je tu třeba začít u konce. A to, když probíhá válka v září ráno ve 4.00 hod. a poslední text byl právě napsaný, přestože proces psaní skladeb začal už o rok dříve a je dokončen jen pár hodin před posledním dnem nahrávání, jak kapela touží po pár minutách spánku. Jakmile však uslyší   nahrávku s osmi novými skladbami pochopí, proč autor Matthias Trautes 12 měsíců neúnavně pracoval na vytvoření této nové kapitoly Stellar Blackened Death Metal. Je to jiné než před dvěma roky vydané „Cosmic Terror“, které bylo dosud daleko nejlepší. Matthias ale hledal něco jiného, a tak se znovu ponořil do obrovské nicoty vesmíru ve své nadcházející třetí nabídce „Of Clarity And Galactic Structures“, kdy se duo skládající se z Matthiase Trautese (zpěv, kytary, baskytara) a Manuala Steitze (bicí) drží svých black/death metalových kořenů a občas používá progresivní prvky i zvedá si svou vysokou úroveň. Instrumentální výkon se tu stává nezbytnou součástí vesmíru kapely. Sound THE SPIRIT získal na tomto novém albu mnohem větší hloubku. Manuel Steitz opět zazáří na bicích a toto album ukazuje, proč je jeho bubnování tak důležité pro celkový zvuk THE SPIRIT. Jinak mě už ale ničím víc THE SPIRIT neoslovují ani nepřesvědčují a podobně zaměřených skupin vyznávajících space rock nebo metal je tu přes 50 let hodně a instrumentální stránka hudebníků na vysoké úrovni je tu nutná. Vzpomenu jen slavné britské kapely HAWKWIND a instrumentální SKY, které měly spousty vyprodaných koncertů po celém světě a prodaných platinových, zlatých i stříbrných desek. A poslední skladba „Laniakea“, obsahující přidaný syntezátor vůbec poprvé v kosmickém soundu kapely, by plně zapadala do soundu SKY i jiných podobně zaměřených skupin. Do budoucna to vidím slibně, jen však doufám, že vydrží.

KAREL „KAJAROCK“ ŠUSTÍK, hodnotenie: 3,7/5