Koncem ledna vychází novinkové album německých CREMATORY, nekorunovaných to králů gotického metalu, a nese název „Inglorious Darkness“. Po 15 studiových albech, třech živácích, různých kompilacích a splitech, po bezpočtu odehraných koncertů se CREMATORY vracejí ke svým kořenům a to v té nejlepší formě. Pokud někdo pochyboval, nebo nad touto legendou dokonce lámal hůl, bude velmi mile překvapen. „Inglorious Darkness“ je totiž doslova prošpikováno temnými metalovými hymnami, které od začátku odpálí stejnojmenná úvodní věc, klasická gotická metalová pecka, otvírák jak se patří. „Break Down The Walls“ začíná jemnou melodií, která se vám zakousne do makovic, chytlavá věc, kterou umocňuje čistý Felixův zpěv, který se v refrénu smíchá s jeho charakteristickým chraplákem, velmi dobré (trošku evokuje „Illusions“ 95). „Trümmerwelten“ je vystavěná na klávesových, epických melodiích, které tvoří výrazné orchestrální a symfonické pasáže, které tvrdí jen strojové bicí (Markus Jüllich) a pěvecká linka v rodné němčině, na této nahrávce se nejedná o ojedinělý případ. „Rest in Peace“ patří k těm svižnějším a tvrdším kouskům, to hlavně díky razantním kytarám, strojovému tempu a Felixově zpěvu (Felix Stass), ale i nad tímto hrubým oparem se nese poměrně výrazná klávesová linka (Katrin Jüllich), i zde rezonuje příklon k rané tvorbě. Oproti tomu taková „The Sound Of My Life“ je „jemnější“ vystavěná na klávesách se začleněním nejrůznějších elektronických prvků navazuje na industriálnější období kapely. A teď pozor, následuje „Tränen der Zeit“ což není nic jiného než letitý super hit „Tears of Time“, který vznikl v roce 1995 a byl zařazen na již výše zmiňované album „Illusions“. Je to prostě průkopnická skladba, která dostala trochu novější kabát, ale výsledek je stejný, obrovská klasika a pořádná dávka nostalgie!!!!!!!!! Tomu říkám pořádná oslava 30 letého působení tohoto spolku na hudební scéně. Ale zamáčkněme slzu a honem zpět, protože tady máme ještě další slibné kousky, „Until We Meet Again“ klasická skladba CREMATORY; „Zur Hölle“ elektro dupárna s chytlavým refrénem, vše umocněno tvrdou němčinou; „Das Ende“ je něco podobného, strohé, chladné, elektrizující a koketující s industriálními zvuky, přitom s pořádně říznými kytarami. Závěrečná „Forsaken“ je třešničkou na dortu a jen dokazuje kvality a tvůrčí schopnost kapely i po tolika letech nahrát vynikající věc, potažmo velmi dobré album, smekám před svatou trojicí Felix, Markus, Katrin!!
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,9/5
