Je to až k nevíře, ale STRYCHNOS vznikli už v roce 1997 a teprve po dvaceti pěti letech tvrdé dřiny se tento „klenot“ dánské undergroundové scény prokousal ke svému debutovému albu „ A Motherˈs Curse“. A jak se zdá STRYCHNOS neponechali nic náhodě a prezentují se opravdu pořádnou dávkou extrémního metalu, ukrývajícího v sobě temné, brutálně laděné death/black metalové orgie vytříbené časem. Hned úvodní „Traumer“ nabízí poměrně děsivou atmosféru a pokřivené melodie, střídající se změny tempa a dostatečně brutální hlas Martin Leth Andersena. „Blessed bet he Bastard Reign“ je úderný song středního tempa s kývavým kytarovým zápřahem, ale bicí rychlošlapky Nis Rode Larsena jedou své neúnavně klepotající „blues“. Jako třetí na řadě je titulní skladba, kde plně vyniká brutální zpěv, táhlé dávivé dozvuky jednotlivých sekvencí, to je to pravé ořechové a na závěr jakýsi smuteční sbor, to nemá chybu. „Horror Sacred Torture Divine“ začíná poměrně děsivým intrem, které se překlopí do jedné z nejdivočejších instrumentací, plné hutných sekanic a hlasový projev to je slast. V podobném duchu se nesou i zbývající čtyři skladby („Regiment Of The Bethrayed“; „Manus Nigra“; „Blind Eye Epiphany“; „The Doppelganger Stare“), temnota, krutost, atmosféra a sem tam jiskřička melodičtějšího vstupu a to jen díky kytarovým sólům Andreas Lyngea. Jednoduše řečeno, třičtvrtě hodina příjemného poslechu, ale na kousky vás nerozseká, je tam vše co tam má být a co se dá u tohoto hudebního žánru očekávat, ale nic na víc, „ A Motherˈs Curse“ je prostě jen jedno z dalších death metalových alb, slušných, ale průměrných.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 3,6/5
