WALK IN DARKNESS – Leaves Rolling in Time

WALK IN DARKNESS kapela, která kloubí gothic metal se symfonickým metalem, ale svým vlastním způsobem. Odklání se od zavedených postupů, je originálnější a nepředvídatelnější, přesto emocionální, ponurá a tajemná. Tomuto obrazu přiblížili i svou image, WALK IN DARKNESS jsou hudebníci bez tváře, skrývající se za jmény Shaman (kytary); Monkey Key (basa), které doprovází vokalistka Nicoletta Rosellini (KALIDIA) a právě tito stojí za čtvrtým albem „Leaves Rolling In Time“, které vychází 20. ledna. Novinku tvoří devět skladeb, každá z nich má kouzlo vtáhnout vás do tajemné dimenze vzletných kytarových meziher, zkreslených psychedelických sól, snových až éterických poloh, které umocňuje Nicoletta svým pestrým hlasovým rejstříkem obsahujícím široku škálu tónů. Její zpěv je sugestivní a hřejivý, plynule přechází mezi sladkými, podmanivými interpretacemi k těm temným metalovějším. To, je to, co se mi na ní líbí, nic nehrotí, nehoní se po nekonečných výškách, ale hladí temnější polohy (ano uslyšíte ji i v ryze operních pasážích, ale těch není tolik) a ty skvěle zapadají do kontextu WALK IN DARKNESS. Album otevírá epická „Ships To Atlantis“ se silnou orchestrací, tady také Nicoletta předvede svůj hlasový rozsah. Následuje titulní, téměř sedmiminutová „Leaves Rolling in Time“, úvod obstará jednoduché vybrnkávání, které sklouzne k pořádně hutným kytarám, ty představí mužský vrčivý vokál jako protipól čistému zpěvu, oba se vzájemně doplňují, přecházejí od jednoho k druhému, aniž by něco ztratila na intenzitě (hodně povedený kousek včetně klipového ztvárnění). Následuje blok klipovek „Bent By Storms And Dreams“ (intenzivní, metalový kousek, propojený melodickými sekcemi, s intenzivním niterním zpěvem, naléhavý kousek); „Walk Close To Me“ (doslova instruktážní video k přiblížení tvorby WALK IN DARKNESS, silný a působivý song); „No Oxygen In The West“ ( na albu ve dvou verzích, strašidelné vokály, gotika, temná atmosférická kompozice); „The Last Glow Of Day“ (nejtvrdší, nejstrašidelnější věc), co chtít víc, užijete si poslech a ještě shlédnete oku lahodící ztvárnění zmíněných skladeb. Úplný závěr obstará skladba „Elizabeth“ další melodická věc s charakteristickým nádechem chytlavého kytarového riffu ala progress metal. Konečně album, které má vlastní tvář a přestože inklinuje k těm nejuhlazenějším stylům, nepřetéká sladkostí a lacinou podbízivostí.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,8/5