THE PRIVATEER – Kingdom Of Exiles

Čas pirátů ještě nekončí, skomírající zájem o tento metalový klon, který představili kdysi v „dávnověku“ RUNNING WILD, se snaží oprášit kapely jako ALESTORM, STORM SEEKER a v neposlední době freiburští bukanýři THE PRIVATEER. O tom jak se jim to daří, se můžeme představit na novince „Kingdom Of Exiles“ („Království vyhnanců“). Od samého začátku je patrné, že do toho tahle parta jde po hlavě, v jejich hudebním snažení uslyšíte základy NWOBHM, nejrůznější odstíny folk metalu s pestrostí power metalu, když to muzikanti vyženou do patřičných otáček, zaslechnete i závan „göteborgské školy“ a útočného black metalu. Dalším novým prvkem se stává ženský element (Clara Held), nejen, že obstarává hru na housle, ale do toho vrčí, ječí, křičí a samo sebou i zpívá. Mimo ní se k vokálním partům přidává i bývalý frontman Palo Heista, jako session hudebník a sborů se účastní i všichni ostatní. Ale pěkně od začátku, úvodní „Kadence života“ je jakýmsi úvodem, plnými doušky nasáváme violu ala APOCALYPTICA, která se láme až do……. Pestrost nového materiálu podtrhuje „Madness Is King“, svižná věc s blackovým nástupem, čistými, vyváženými vokály a prvním hrdelním Clarininým vstupem (klidně by mohla zaskakovat za Alissa White-Gluz), i přes tyto hrubosti jde o velmi melodickou věc. V podobném duchu se nese „Královna ohně a větru“. Clara opět řádí a kytarový kvapík přidává na tempu, do toho kvílí housličky ala ELUVEITIE, vše je temnější a divočejší, ale úplný závěr zvolní za zvuku akustického klavíru a temného chóru. „Nejtemnější stín života“ začíná svěžím kytarovým soubojem ala ARCH ENEMY a na něj se naroubuje melodický sborový refrén v duchu klasického heavy metalu. Taková srážka již zmiňovaných velikánů ARCH ENEMY vs ELUVEITIE (fakt to funguje). „Foretold Story“ asi nejmelodičtější kousek nejvíce odrážející atmosféru bukanýrských příběhů (ani tady nevynechají to blackové hašteření pekelných kytarových výpadů). Po poměrně svižných skladbách přichází zvolnění s baladickou „The Realm of the Forest“, čistý kytarový folk hodící se ke každému táborovému ohni. A po chvilce klidu přichází má nejoblíbenější „Světlo duchů“ s nádherně melodickou refrénovou částí, zdvojeným vokálem a řádným blackened folkovým tahem na bránu. Ne každá skladba je učiněná pecka, ale jako celek působí velmi čerstvě a na rozbouřených vlnách hudební mašinerie má šanci obstát a vybojovat nejednu bitvu.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,4/5