HALO EUROPEAN TOUR 2023 – report

Po čase zase jedna skvostná akce, při které zaplesalo nejedno temně metalové srdce. Na podporu svého čtrnáctého „Halo“ vyrazila finská metalová stálice AMORPHIS na evropské turné, jehož zastávka v Masters of Rock Café byla téměř povinností. Proto jsem vyrazil 12.11. (den po Martinovi) do Zlína. Klub se otevíral v půl sedmé a něco málo po sedmé se na pódiu objevil support band, kterým byli finští thrash/groove/nu metalový LOST SOCIETY. V tu dobu se už prostor před pódiem poměrně slušně zaplnil a LOST SOCIETY začali do přihlížejících sypat energickou a agresivní muziku, která se opírala hlavně o věci z posledního studiového alba „If The Sky Came Down“. Začátek setu obstaral „Underneath“ a pomalu dostával strnulé posluchače do varu, při hitovkách „Awake“; „If the Sky Came Down“ už to vřelo, bylo vidět zdvižené ruce nad hlavou, místy se i skákalo. Samy Elbanna, co by nejvýraznější persona neustále povzbuzoval fanoušky a svými hláškami obrušoval hrany. Závěr setu obstarali „What Have i Done“ a „Braindead“. Úvod jak se patří.  

Krátká pauza na jedno nealko a už se nad sálem stahují mračna dýmu a nastupuje special guest, jímž není nikdo jiný než Islandský post-rock metalový SOLSTAFIR, který se svou nekonvenční muzikou vypracoval v opravdovou hvězdu. Jejich muzika se opírala hlavně o poslední nahrávky „Endless Twillight of Codependent Love“; „Berdreyniun“, ale to pravé peklo nastalo, když se nad potemnělým sálem rozlétly vznešené tóny dnes už legendárního hitu „Fjara“ z alba „Svartir Sandar“ (2011), doslova mi běhal mráz po zádech. Prostě muzika SOLSTAFIR s přednesem v rodném jazyce je opravdu hluboký kulturní zážitek. Tomu odpovídala i skutečnost, že sál byl v okamžiku zaplněn. Když potom Adalbjörn Tryggvason odložil kytaru a oddal se pouze svému emocionálnímu zpěvu bylo vymalováno. Ne jen on, ale i zbylí členové basák Svavar Austmann, kytarista Sæþór Maríus „Pjúddi“ Sæþórsson (oba ve slušivých kloboučcích s vlasy spletenými do copánků) a bubeník Ari „Sneakers“ Steinarsson se předváděli v nejlepším světle. Myslím, že nebyl nikdo, koho by tato hudební nálož neoslovila. Přišlo dokonce na to, že Addi vzpomněl na skutečnost, že s ČR pojí SOLSTAFIR i to, že jejich první oficiální nahrávka EP „Til Valhallar“ 1996 vyšla pod hlavičkouz českého labelu View Beyond Records (Pavel Tušl). Po hodince intenzivního zážitku přišlo loučení a bouřlivý potlesk, bylo vidět, že tuto odezvu si pánové ze SOLSTAFIR pořádně užívají.

Ale to už se schyluje k vrcholu večera a po nezbytné úpravě pódia nastupují AMORPHIS. Představovat tuto partu nemá smysl, po úvodním intru zazněl slepenec hned několika skladeb „Dark Waters“; „Bad Blood“ ; „The Moon“ a nadšení nebralo konce. A to se nebavím o tom, že AMORPHIS proložili věci s „Halo“ svými  hitovkami ze starších desek. Skákalo se , tleskalo, sborově zpívalo společně s Tomi Joutsen skladby jako „Silver Bride“; „House of Sleep“ a samo sebou došlo na ikonické super hity „My Kantele“ a „Black Winter Day“. AMORPHIS si prostě zaslouží absolutorium, skvělá kapela, skvělí muzikanti, skvělí lidé, přitom vřelí a uznalí. Bylo vidět, že jsou spokojeni s odezvou fans (divil bych se kdyby ne, jeden jediný nestál v klidu) a tomu odpovídalo i konečné loučení a focení. AMORPHIS byla fantastická tečka na závěr. Viděl jsem je nesčetněkrát, ale už teď se těším na jejich další návštěvu.

Text: Martin Barták

Foto: Damien Core