Myslím si, že tuto heavy metalovou legendu musí znát skoro každý, když ne poslechem, tak se určitě někdy setkal s jejich názvem, nebo zahlédl nějaký obal. Prostě CIRITH UNGOL je kapela, která své první demo „The Orange Album“ vydala už v roce 1987 (ano před 36 lety) a teď máme k dispozici poslední album „The Dark Parade“ (v pořadí šesté – ona totiž kapela měla tvůrčí pauzu 1991-2020), na kterém se po vzoru „starých“ bojovníků připomínají svým charakteristickým epic metalem (něco podobného můžeme slyšet snad už jen u MANILLA ROAD), který za tu dobu, co byl u ledu vyzrál jako víno a teď vyráží plný energie a kreativity. Jasným důkazem je úvodní „Velocity“, rozjařená, břitká heavy metalová jízda, kterou se jako jedovatý šíp nese Timův jedinečný zpěv. Skladba „Relentless“ udržuje nastolené tempo a dynamiku ve středním tempu. „Sailor on the Seas of Fate“ je rozsáhlá epická kompozice, která poukazuje na skutečnost, že CIRITH UNGOL nezapomněli ani na jistou propletenost s doom metalem, hodně povedený je refrén. „Sacrifice“ je dalším opusem, jehož délka sahá k osmi minutám, hodně zajímavé je začlenění jakých si westernových meziher v jednotlivých pasážích, ne zcela mi tady sedí vokál, který je mírně řečeno „afektovaně“ tlačený. „Looking Glass“ se vrací ke střednímu tempu, houpavé melodii a vydatnému refrénu, nechybí ani spanilé kytarové sólo, které v polovině skladby poletuje nad vším okolo, působí naprosto přirozeně a podmanivě. Závěr alba obstará trojlístek skladeb „Dark Parade“; „Distatn Shadows“ a „Down Below“, které mají jeden společný jmenovatel a tím je temná atmosféra, osobně z tohoto trojlístku preferuji závěrečnou „Down Below“, která tepe mezi epic a doom metalem, ale někdy jí prosviští ten pure heavy riff, ala MANOWAR. Rovněž Tim tady zase řádí jako černá ruka, doslova utržený z řetězu, protipólem k tomu jsou jemné kytarové vyhrávky a monstrózní sóla. Takže pokud máte rádi heavy metal, nebo CIRITH UNGOL doporučuji poslechnout, své si tam určitě najdete.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 3,6/5
