Přestože ATTACKER (údajně) patří mezi legendy americké heavy metalové scény (letos slaví čtyřicítku) neměl jsem o této formaci z New Jersey žádné povědomí. Až při hledání nějakých informací jsem zjistil, že debutovali v roce 1985 albem „Battle at Helmˈs Deep“, na které navázali „The Second Coming“ v 1988, potom si kapela dala pauzu šestnácti let, aby se v roce 2004 připomněli „Soul Taker“ a „The Unknown“ (2006), znovu přestávka, tentokráte sedm let a po té s pravidelným odstupem dvou let představují nový materiál. No a tak se letos můžeme těšit z novinky „The God Particle“ (pořadové číslo 8), z původní sestav už funguje jen bubeník Mike Sabatini, nový členové, muzikanti z jiných spolků Mike Benetatos – kytara(APOLLYON, SLEEPY HOLLOW), Bobby Lucas zpěv (OVERLORDE, SEVEN WITCHES, MORBID SIN); Brian Smith, basa (STEVE BELLO), druhá kytara Jon Hasselbrink (MORBID SIN, SCHOCK TO THE SYSTÉM). A tato parta tedy teď nahrála osm skladeb, kterými chce vzdát hold odkazu ATTACKER. Hudebně se jedná o mix čistého nespoutaného heavy metalu, s bohatou zásobárnou výrazných melodií, ale pozor, musíte si na to zvyknout (aspoň já musel). Úvodní „Knight of Terror“ od začátku šokuje, kvílivé výkřiky, potom pasáž zpěvu, kterou dobře znám od chorobníků MACABRE (takové to sekané prozpěvování), no prostě šok hned na úvod. Postupně se vše uklidní a zůstáváme věrni klasickému heavíku se vším všudy, ten vypjatý do extrémně vyřvaných výšek hnaný zpěv (Bobby Lucas) mě ale hodně vadí, je to dost nepříjemné. „Curse Of Creation“ následující kousek, je jako z jiné nahrávky, umírněný začátek s přechodem do řezavých, syrově znějících kytar to je jiná. Zpěv ubral z jekotu, ale zase se snaží pohybovat ve vodách Udo Dirkschneider a to se mu taky moc nedaří. Jinak celkem povedený song. „Stigmatized“ pořádný heavy útok v duchu ranných ACCEPT. „River of Souls“ je konečně skladba, která mi sedí, Bobby ubral ze své intenzity, drží se v únosné podobě metalových výkřiků, která koresponduje s muzikou. Žádné pekelné tempo, ale příjemná věc, která navazuje na odkaz osmdesátek. „Kingdom of Iron“. Že by konečně gradace materiálu, klasika s pěkným basovým rozjezdem, výrazná melodie, slušné tempo, poměrně vzletná sóla obou kytar, ale zase ten zpěv. Obdoba toho je v dalších „World In Flames“; „The Mighty Have Fallen“ a závěrečné „The God Particee“. Nechci nikomu škodit, ale tady jsme si s kapelou tedy nesedli, vlastně ne ani s kapelou jak se zpěvákem, který opravdu sráží celou nahrávku. Schválně jsem si pouštět debut s původním zpěvákem Bob Mitchellem, nový Bobby se chce asi přiblížit originálu (ten afektovaný vysoký zpěv), ale to se nedaří. Proto vyzdvihuji aspoň nádherně zpracovaný obal desky.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 2/5
