NEMEDIAN CHRONICLES – The Savage Sword

A je tady další překvápko, tentokráte z Francie, postarala se o něj kapela NEMEDIAN CHRONICLES, která vznikla v roce 2017 a propadla kouzlu power metalu ovlivněného tvorbou Roberta E. Howarda – to znamená eposy z Hyborianského věku, takže meče, démoni, neporazitelný Conan a podobně. O to ani tak nejde, ale jejich heavy/power s filmovým nádechem vycházející ze základů kapel jako MANOWAR, BLIND GUARDIAN, HAMMERFALL a jim podobným mě dokonale přišpendlil do křesla a nechal vychutnávat dvanáct skladeb na ploše sedmdesáti minut. Hned úvodní song nebo spíše mluvené intro s výrazným podkresem scénických melodií otevírá celý příběh, bože jak já tyhle úvody miloval (na začátku osmdesátek celkem běžná věc). Následující „Born on a Battlefield“ představuje mistrovskou práci zpěváka Alexandre Duffau (vocals, orchestral arrangements, additional guitars), který předvádí dokonalou práci ve středních a nižších polohách, tady mu skvěle sekunduje nějaká zpěvulka, takže se z tohoto songu stává vznešené posloucháníčko s nejvyšším hodnocením epic metalového žánru. Nic na tom, že je to poklidný kousek středního tempa, ta atmosféra a aranže dokonaly celé dílo. „Venarium“ je o poznání rychlejší kousek, který exploduje skvělými refrény a chytlavou melodií, která těží z agresivních kytar a sborových zpěvů, díky nimž vtáhnou posluchače do přednášeného příběhu. Tvorba NEMEDIAN CHRONICLES je mi sympatická ještě z toho důvodu, že se zpěvák nesnaží za každou cenu excelovat ve vysokých polohách zpěvu, ale ve svém přirozeném hlasovém rozsahu obsáhne vše potřebné a to na jedničku. „The Thing in The Crypt“ kousek, kterým kapela hodí rukavici všem pochybovačům, že i rychlejší kousky mají dokonale zmáknuté, zrovna tady to je jízda!!!! (sborový zpěv a část textu je hodně podobná tomu jak své vypalovačky prezentují BLIND GUARDIAN , dokonce i barva zpěvu dá vzpomenout na Hansi Kürsh). Takto bych mohl vychvalovat každou skladbu zvlášť. NEMEDIAN CHRONICLES disponují jednou zvláštností, které si všimnete hned při prvním poslechu, mají zvláštní tendenci změnit tempo skladby a to tak, že náhle, sloka-skok do refrénu – skok a najednou jste zase jinde, ale pořád to šlape viz „Tigress of the Black Coast“, „Stygians Son of Set“). To je jediná připomínka, jinak tento debut musím vyzdvihnout hodně vysoko, toto je doslova časovaná bomba, dobře si zapamatujte jméno kapely, ještě o ní určitě uslyšíme.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 5/5