Další z německých thrashových legend se vrací na scénu, PYRACANDA. Je to až k nevíře, ale tato parta vydává album po dlouhých 32 letech a navazuje tak na svůj debut z roku 1990 „Two Sides Of A Coin“ a „Thorns (1992). PYRACANDA je dnes (zpěvák Johannes „Hansi“ Muhs, kytaristé Frank Pelkowski a Dennis Vaupel, baskytarista Dieter Wittbecker a bubeník Patrick Grun) a stejně jako na svých prvních deskách pokračují v živelném přísunu heavy/thrashových riffů a melodií, prostě starý poctivý old school bez jakýchkoliv kudrlinek a počítačových vychytávek. Je to ten pravověrný, poctivý heavy metal, s řízným příklonem thrash metalu. Hned úvodní „Donˈt Wait For“ je jako vystřižená z debutu, rychlá speed/thrashovka s pořádným tahem na bránu, dokonce i nádech těch devadesátek je tam cítit, ta časová proluka jakoby ani neexistovala. Následující „Hellfire“ řeže jako skalpel, je jednodušší, ale agresivnější kousek evokující mladistvá léta METALLICA (dokonce i ten vokál tomu napovídá), hutná a zemitá řežba (a to jsou pánové téměř důchodového věku). „Mounth Warrior“ trochu zvolní a thrashové záseky vycházejí zase z dílny jistého „umraštěnce“ z rezavou hřívou, refrén je melodičtější a zapamatovatelnější a zbytek skladby je jedničkový řezavý thrash proložený akustickým vybrnkávaním. „Loising Faith“ navazuje na tradici rádoby balad, uvolněný začátek, který se zvrtne do zpěvných, neurvalých pasáží (tak nějak to sypali ANTHRAX). Ani zbytek alba nevykazuje známky jakékoliv sebemenší slabosti, za mě jsem si oblíbil „Spoke In The Wheel“ a „What Builds My Pride“. Tak to vypadá, že PYRACANDA je zpět, v té nejlepší formě.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,5/5
