HÄXKAPELL – Om Jordens Blod och Ungravens Grepp

Z odlehlých končin švédské Haparandy vystupuje tajemné uskupení HÄXKAPELL, aby představilo svou novinku „Om Jordens Blod och Urgravens Grepp“ (O krvi Země a sevření hrobu) 40-ti minutovou nálož šesti skladeb, velmi pestré směsice black metalu, folku a atmosferické temnoty, protkané klasickými a progresivními vlivy. Takže vedle klasických black metalových pasáží jsou zde ke slyšení i tradiční nástroje jako housle, viola, vrbová flétna, ruční buben, které propůjčují celkovému soundu starodávnou, středověkou auru. HÄXKAPELL mají na svém kontě již několik různých nahrávek, ale až svým debutem z roku 2021 „Eldhymner“ se etabloval mezi výraznější zástupce švédské black metalové scény, ještě upřesňuji, že se vlastně jedná o „one man projekt“, za kterým stojí Oraklet (Jane Posti) jenž má prsty i v CHAOSSWORN; SONS OF CROM a jiných uskupeních. Tento tvůrce a multiinstrumentalista si časem vytvořil svůj nezaměnitelný styl, jestliže debut byl viking metalový s folkovými vlivy (tady vsázel na epickou a dobrodružnou povahu písní), tak u novinky postoupil ještě dál, je daleko sebevědomější a rozšiřuje spektrum použitých prvků. Album otevírá sedmiminutová „Satans rötter“, klasický kousek pohanského metalu, doplněný zvučnými sborovými vokály, folkovými vstupy v kombinaci s pořádně dravým black metalem (ten folk se nese jakoby v povzdálí za zvukovou hradbou black kytar) a akustickými pasážemi. Tajemno a strach ze skladby dýchá a posluchač je lapen a vtažen do děje. Na úvod velmi povedená skladba. „Metamorfos“ je výrazným příklonem ke klasickému black metalu, s hrubými a kousavými energickými kytarovými riffy, skřehotavým zpěvem, výrazně intenzivnější než úvodní song. „Ugravens grep är hart och kallt“ je takový střet obou předchozích skladeb, nad kterým se nese zlověstný zpěv a intenzivní houslová melodie. Tady je patrný přechod od klasického intenzivního black metalu k melancholickým epickým momentům. Čtvrtá „Hem“ je zproštěna drsných zvuků a drtivých kytar, je to uhlazená a tajuplná skladba založená na akustické kytaře, čistém vokálu. Příjemné to zpestření a pohlazení. „Vindar Fran Förr“ rozehrávají středověké housle, čistý zpěv s důrazem na folkové postupy a komponenty, stojící v protipólu střednímu tempu melodického black metalu, který skladbu zahušťuje a podtrhuje její temnou atmosféru. Velmi povedený kousek. A co závěrečná „Den Sanna Modern Talar“? Téměř dvanácti minutový opus, ve kterém se mísí vše dosud slyšené – drsné vokály, smyčce, silné riffy, úderné bicí. Toto album, je ve své podstatě black metal, ale jeho tvůrce se nebál hodit konvence za hlavu a tím vytvořit skladby, které v tomto žánru často neslyšíte. Opravu jsem si tento poslech užil.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,6/5