SPIRIT WORLD – Helldorado

Už v roce 1990 nás pánové z PANTERA připravovali na „Cowboys from Hell“, ti si dali poměrně na čas, ale přicházejí letos, a to v plné síle. Ano, těmi zmiňovanými jsou SPIRIT WORLD a dorazili i s novinkou, která nemá k peklu daleko, protože její název zní „Helldorado“. První indicii o co, že tady jde, najdeme hned na obalu desky, na kterém si kosterní pozůstatky šerifa Johna Wayna připalují doutník – klasika divokého západu. Máme na výběr mezi western, country nebo bluegrass. Vzhledem k tomu, že vycházejí u Century Media musíme zvážit i trochu tvrdší hudební styly. SPIRIT WORLDS jsou totiž mixem hardcore punku, crossover thrash metalu, country a groove, je to podivná hudební nálož, která zní exoticky, ale přitom se velmi dobře poslouchá. Úvodní „Abilene Grime“ nás krásně uvede do děje, začátek jemně blugrassově a swingem zavánějící, aby v první části skladby sklouzl do ryze SLAYER kytarových partů a hrubému zpěvu, je to pořádný kopanec do otevřené čelisti. „Nezírat, zavřít hubu a poslouchat dál“, protože podobných přechodů, pasáží je tady dost a dost. „No Vacancy in Hevaen“ neuhýbají z tahavých a těžkých kytarových rifů, jen zpěv se vrhá do řvoucích hrdelně hardcore vod, něco ve stylu starých D.R.I. Je to velmi příjemný a chytlavý kousek. „Western Stars & The Apocalypse“ okamžitě nabírá na obrátkách a pokračuje ve zlověstném duchu. Je to trochu pomalejší vypalovačka, která nepolevuje, dokud nezazní její závěrečné momenty. „Bird Song Of Death“ je úplným opakem. Je to taková opilecká, polo akustická punk rocková věc, s hromadným vytleskáváním a sborovými vokály. Takový nepsaný country hit. „Prayer Lips“ znovu mění tempo, tentokráte je ten odklon ještě výraznější. Je to takový ostrůvek něžnosti v moři agrese. Uvolněný song s něžným hlasem, dokonce se začleněním saxofonu, asi nejvíc country. Ale dost bylo klidu, „Waiting on the Reaper“ znovu vytáčí agresi do vymezených mantinelů, tato věc je opravdu řezavý groove to nemluvím ani o následné „Oblivion“, kde se zpěvák Stu Folson urval z řetězu a zní dost maniakálně. S „Cleasing“ přichází další změna, ale jen v tom, že se jedná o instrumentálku, procítěnou a s country vlivy. Předposlední věcí jsou „Stigmata Scars“ téměř deathcore se spoustou démonických vokálů, dokonalý výbuch energie. Jeden by čekal, že v podobném duchu bude i závěrečná „ANNIHILISM“, ale chyba lávky, zase kolotoč o sto osmdesát stupňů a máme tady „vytuněnou“ country baladu. U této party prostě nikdy nevíte, na čem jste, jsou krajně nevypočitatelní. To mně nevadí, vím, že spousta lidí s tím bude mít problém, ale stejná část bude nadšena, vždyť nových a neotřelých nahrávek je třeba jako živé vody. Vzhledem ke krátké stopáži, má celé album správný „drajv“ a pěkně odsýpá.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,2/5