A máme tady ANARCHŸ (pozor neplést s Michigan crossoverovou partou, která hrála na přelomu 80 a 90 let), tato parta respektive toto duo pochází z Missouri a jejich vznik se datuje o kapánek později a to do roku 2020, kdy dvacetiletý mladík jménem Reese Tiller začal spřádat své hudební vize a ty zhmotnil na EP „Breathinhg Necropolis“ (vše nahrál a nazpíval sám). Po čtyřech měsících ještě vyrukoval s EP „The Greates Curse“, to už se psal rok 2022, nedlouho na to jeho cestu zkřížil Fionn McAliffe a společně začali makat na nových věcech. Věřte nebo ne, ale už v říjnu vydávají debutní album „Sentïence“. Potom každý rok přidávají další a další desku „Eyeclöser“ (23); „The Spectrum of Human Emotion“ (24) a „Xenötech And The Cosmic AnarchŸ“(24). V srpnu letošního roku se připomínají dalším EP „Re-Anarchatör“, inspirace kultovním horrorem Re-Animator (1985) je naprosto zřejmá při pohledu na obal EP, dokonce i ta zářivě zelená tekutina kolem, o které se to vše točí, má identickou barvu a na obalu se s ní nešetří. Jinak se tady Reese a Fion vytasili s šesti skladbami agresivního thrash metalu, amerického střihu. Jednotlivé kousky mají spád a v kombinaci s agresivním vokálem (někde dokonce koketuje s deathovým skřekem) fungují tak jak mají. Na úvod „Ruin in Color“ (Zkáza v barvách) a „Enter the Singularity“ (Vstupte do singularity- něco jako černá díra) svižné to kousky (druhá skladba nabídne i výlet do pomalejších psychem zabarvených pasáží) zabývající se poměrně sofistikovanými tématy ve svých textech. A teď pozor, když se zaměříte na zpěv, zjistíte, že kluci nabízejí v každé skladbě neskutečnou paletu použitých slov, přednášených s řádnou kadencí, naučit se jednotlivé skladby, klobouk dolů. Třetí v řadě je cover a to doslova ikonický „Scream Bloody Gore“ (DEATH), aranže poskočili k thrashovým výpadům, možná kapánek zrychlili, ale jinak je to prostě „cool“!!!! (ty nezaměnitelné charakteristické melodie a vokální linka). „No Brain Cells Required“ (Nepotřebujete žádné mozkové buňky) řezavý kousek, s tempem a agonií staré školy, takhle nějak řeže charakteristický „thrashík“, uštěkaný vokál, intenzivní sólo, prostě učebnice (to, že si v polovině dovolí „zalaškovat“ s klavírním vstupem beru jako zpestření včetně toho „bububu“ vokálu a death/doomové zpomalovačky). S touto partičkou se prostě nenudíte, takže to tvrzení o mozkových buňkách není až tak na místě. „Didain for the Red Flag“ (Pohrdání rudou vlajkou) urputně „nasraný“ kousek, ve kterém sypou své negace a nespokojení do světa, není to politika, ale něco o špatném zacházení s kapelami, zrušených koncertech apod… pořádná frustrace, promítající se do řezavosti kytarových riffů. A konec, to „Ÿ (Abolish AnarchŸ)“ je už naprostá psycho menáž, minutová spleť riffů, zvuků a tónů.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,4/5
