Naprosto s klidným srdcem můžu prohlásit, že to, co teď poslouchám „The Silver Sea“, je pro mě nahrávkou roku. REMINA totiž nahrála neskutečně niterní a oduševnělou nahrávku, při jejíž poslechu se mi derou slzy do očí. Je to sice odvážné tvrzení, ale opravdu mě zasáhla a to naprosto zdrcujícím způsobem. Nejen, že mi dává vzpomenout na další srdcovku TREES OF ETERNITY s božskou Aleah Stanbridge, ale svým rozvolněným gothic doom metalem plným kolosálních riffů mi nahání doslova husí kůži (je to velmi osobní – vzpomínám na jedinečnou osobu mého života, která odešla příliš brzo na to, abych ji stačil říct, co vše pro mě znamenala a jak jsem ji měl rád) a kombinace dream popu a ethereal wave v kombinaci s doslova éterickým zpěvem Heike Langhams, je neskutečně podmanivá a omračující. Již po debutní nahrávce „Strata“ bylo zřejmé, že se na hudební scéně objevila nová hvězdička, ale ta během tří let nabírala na síle a teď tady máme hvězdu, která nastolila nový směr, je plná emocí a přitom nesklouzla do žádné gotické pompéznosti. Na novince se objevují i hosté jako Mick Moss (ANTIMATER), který si střihl duest ve skladbě „Algol“ a Tony Dunn (SGÁILE) v „Vanta Ray“. Každý je jiný a každý je vynikající, zatím co první je melancholicky pomalá, druhá je svěží za přispění intenzivních kláves až s téměř industriálním nádechem, přičemž v každé se postupně rozkryje ta ohromující majestátnost a hypnoticky hustá atmosféra. REMINA zase posunuli hranice gothic doom metalu, potvrdili to, že i v tomto stylu se dá pokročit dál a hrát tak, aby to mělo šmrnc a šťávu. „The Silver Lake“ je album, která v sobě schovává nezměrné množství geniality a čisté magie, to si bezesporu zasluhuje obdiv a plnou podporu. REMINA a „The Silver Sea“ se stává adeptem na album roku.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 5/5
