Není to tak dávno, co jsem se rozplýval nad novinkou polských AQUILLA a hle máme tady další nadějný spolek SLAVE KEEPER, který výše zmíněným začíná výrazně šlapat na paty. SLAVE KEEPER vznikli v roce 2014 a představili se debutem „Ślad“ (2022), který byl přijat poměrně slušně. Novinka „Podwójna gra“ posunul kapelu zase kousek dál, je znát hráčská vyspělost, jistá suverenita a hlavně složitější, pestřejší a propracovanější materiál čerpající z klasického heavy metalu a hard rocku. První, čeho jsem si všiml je opravdu velmi povedený obal (anděl s ďáblem mastí karty a na řetězu si je vodí smrt), dalším je skutečnost, že zpěvačka – mimochodem velmi dobrá – Marta Biernacka zpívá v rodné polštině (přestože je nám blízká zní celkem exoticky, ale obsahu porozumíte). Celou krasojízdu otevírá intro a úvod „Exile“, které vás krásně navnadí na následující příliv svěžích metalových riffů. Novinka „Podwójna gra“ není postavena na jednom či dvou hitech, ale celé album je vyvážené, upřímné a svěží i přes ten fakt, že čerpá ze starých osvědčených vzorců a postupů. Následující „Zludzenie“ jen potvrzuje to, co jsem psal výše, klasický metalový song s osmdesátkovými riffy. „Beton i szklo“ je trochu více hozena do hard rocku a nebojí se experimentovat, přesto je dravá s chytlavým refrénem (hned tak jej nedostanete z hlavy). „Jak Feniks“ začíná hutným, houpavým rytmem ala MANOWAR a pomalu se rozvine do krásné pochodové skladby, se skvělým refrénem, tajemnou atmosférou je celkově působivý, velmi mystický a epický song, zatím jednoznačně nejlepší kousek. Následující „Przeciw sebe“ opět výrazně kopne do vrtule a naskočí na vlnu power metalu a ikonických hitů IRON MAIDEN, taky velmi dobré. Tak jak se rozjeli, hází výhybku a „Cichý ból“ je pro změnu baladická věc, plná emocí, jemnosti a nádherných sólových pasáží. „Šwiety grzesznik“ sklouzne do klasického heavy metalu, je to rychlý, chytlavý old school metal s výborným Martiným vokálem. Obdobnou klasikou je i předposlední „Biegne“, svižný a nadupaný song s chytlavou pěveckou linkou a melodickými kytarami. Ještě jsem opomenul hard rockovější „Czekam światla dnia“, rozhodně slouží poslechnout, poměrně slušné zvraty. Celá deska se velmi dobře poslouchá a jednotlivé skladby vám vyskakují sami na mysl, skvělý zvuk, skvělé aranže, skvělá kapela. Tady není nic špatně.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,4/5
