Oulu, skrytý klenot severu. Finské město, kde tančí polární záře. Město, které proslavili SENTENCED, KALMAH, IMPALED NAZARENE, CATAMENIA a spousta dalších dnes už téměř legend. Ale jeho slávu se jali rozvíjet i spolky mladší a k těm se řadí sešlost s podivným názvem DART. Pětice muzikantů Hiski (basa); Samppa (bicí); Tuoppa (kytara); Joki (kytara) a Emppu (zpěv – na promo fotce vypadá jako Franta Štorm v raných dobách MASTERˈS HAMMER) do toho šla po hlavě, bez přetvářky, bez jakých kolik omezení začali tvořit muziku, která by se dala označit jako thrash/punk ˈnˈ roll, prostě hudební směska, která preferuje extrémní rychlost punkcore kapel jako EXPLOITED či DISCHARGE s mixem MOTÖRHEAD. Album obsahuje deset skladeb a věřte nebo ne, k jejich poslechu vám bude stačit necelých dvacet minut. Jejich tempo je doslova vražedné, je to srážka s rychlíkem, kdy basová linka a často i zpěv evokuje zmiňovaný MOTÖRHEAD. Stačí si poslechnout takovou „Speed Days“, to je šedesát vteřin křiku, zuřivosti a kytarových sól. „Nothing to Lose“ je kapánek delší, má celé dvě minuty, a nese se v duchu klasického thrash ˈnˈ rollu (v duchu domácích MALIGNANT TUMOUR). „Acid Dart“ mě trošku připomíná MACABRE s jejich chaotickým stylem a stylem zpěvu jako Corporate Death. „Blood“ předlouhá (2:38), klasický thrash metal z Bay Area let osmdesátých, topovka. „Sick Game“ doplněna o zvuky hammondek, skvěle to zní a v tom hudebním „bordelu“ mají jasně nahoru, hlavně výrazně zmelodičtili celkový sound. Než se nadějete časomíra odklepe 19:16 a je konec poslechu. Toto je album, které si stihnete poslechnout při přípravě šálku kávy či během polední přestávky a to je super. Dostávat delší dobu takový hudební příděl, mohlo by se to podepsat na vašem psychickém stavu a to si kluci nevezmou na triko.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,6/5
