GOD IS AN ASTRONAUT je čistě instrumentální čtyřčlenné hudební uskupení pocházející z Irska. Začali hrát ve trojku v roce 2002 a hned v tomto roce vydali své debutové album „The End Of Beginning“ pod vlastním labelem Revive Records. Tehdy bylo ve hře plno jiných vlivů a hlavně šlo o hledání cesty, jakou by se kapela měla do budoucna vydat. Ale až po vydání druhé desky „All Is Violent, All Is Bright“ plně přesvědčili, že se vydali správnou cestou, kdy se oprostili od elektroniky, dali víc prostoru kytaře a živým bicím, když se rozrostli o dobrého bubeníka. Čtvrté album „Far From Refuge“ z roku 2007 bylo dosud nejsyrovější s přelomovým materiálem. To samé v podstatě platí i o stejnojmenném albu „God Is An Astronaut“. Toto album však postihly finanční problémy, když při prvním americkém turné byli okradeni o hudební nástroje s veškerou výbavou v celkové hodnotě 20 000 dolarů, zrovna když kapela již měla namířeno domů do Evropy. Pokračovalo se ale dále v rozvíjení a zdokonalovaní svého stylu i na dalších čtyřech albech. Nyní však u vydání desátého alba „Ghost Tapes # 10“ volí radikálně odlišný hudební přístup než u svého předchůdce „Epitaph“ z roku 2018 se zaměřením na hudební nastavení pohybu a intenzity. K dosažení toho na albu přispěli dva úžasní hosté, které zprostředkoval kytarista i pianista skupiny Jamie Dean. Jsou jimi Jo Quail na violoncello a Jimmy Scanlan na kytaru. Třeba dodat ještě zbytek kapely, která se opírá o bratry Kinselly, kde Torsten hraje střídavě na kytaru, syntezátor a piano, Niels na baskytaru a Lloyd Hanney na bicí. GOD IS AN ASTRONAUT jsou výborní hudebníci, co beru na vědomí, ale jejich optimismus je bezbřehý. Prohlašují, že podobným kapelám na instrumentální scéně vládnou, a jako jedna z nejznámějších experimentálních instrumentálních skupin s respektovaným hudebním odkazem trvajícím skoro 20 let dosáhne vrcholu po vydání studiového alba „Ghost Tapes # 10“. S tím naprosto souhlasím, že se jedná o nejlepší desku skupiny, hlavně ty sóla i hudební výkony jsou mimořádných kvalit a těžce napodobitelné, leč ten zbytek tu zpochybňují, a přece jen konkurence na instrumentálním poli je velmi silná.
KAREL „KAJAROCK“ ŠUSTÍK, hodnotenie: 4,3/5
