Konečně se také paní štěstěna na mě usmála a mohu Vám představit třinácté album portugalských titánů MOONSPELL. Skupina zanedlouho oslaví 30. výročí od vzniku, ale je tu i potřeba vzpomenout na ty neskutečně úspěšné začátky, kdy kapela už po dvou letech přesvědčila svými počiny širokou fanouškovskou obec ve světě a jejich první dvě alba „Wolfhearts“ z roku 1995 a „Irreligious“ z roku 1996 slavily nebývalý komerční úspěch. Od té doby má stále MOONSPELL stejné koncertní úspěchy a je všude žádaný, ale žádnému z dalších deseti alb se v prodejnosti už tolik nedařilo. Je třeba ještě poznamenat, že MOONSPELL od těch začátků změnil také styl od atmosférického gothic metalu až k dark metalu. Nota bene, nyní je tu ta pravá chvíle, kdy MOONSPELL s „Hermitage“ přichází s tím pravým, dlouho očekávaným materiálem, který může navázat na ty úspěchy z devadesátých let. Pro docílení toho angažovali známého Jaime Gomez Avellana (PARADISE LOST, SÓLSTAFIR, PRIMORDIAL, GHOST), který album nahrával, mixoval i dělal mastering v anglickém Orgone Studios. Výsledek je tu optimální a poslouchat všech 10 skladeb je fakt požitek. Vše počne temně zaměřená„ The Greater Good“, která nám poukazuje na nebezpečí rozmnožených vlků pro rok 2021, zatímco u „Common Prayers“ jde o velmi temný obsah v goticky metalovém střihu. Vyvrcholení nedá na sebe dlouho čekat v úchvatně vzrušujícím „All Or Nothing“ s citově nejhlubším provedení při srdcervoucí melodii, jakou kdy dovedl MOONSPELL napsat. To titulní „Hermitage“ se nese v metalovém soundu, co platí i ve více temnějším provedení u „Entitlement“ v intuitivní epické cestě. Samozřejmě, že se neodvracejí od svých metalových kořenů i jejich idolů. To platí právě u následující instrumentálky „Solitarian“, kde jsem u skvělého kytaristy Ricarda Amorina vypozoroval vliv Joe Satrianiho. A ani se nezapomnělo na metalovou hymnu „The Hermit Saints“, kterou bombasticky zazpíval frontman Fernando Ribeiro. I dál pokračuje revoluční pokrok v songu „Apoptheghmata“, ač je tu o hodně temnější i epický. Závěr však vyvolá velké emoce v nejdelším songu „Without Rule“, a to těžké vzrušení s citlivými aspekty se ještě přenáší do „City Outter“(Outro), kde hraje na piano klávesista Pedro Paixao působivé zničující tóny, které posluchače dorazí a pořád mu po dnech zní v uších. Takový tedy těžce zničující dopad má album „Hermitage“, ale tím MOONSPELL konečně dosáhli svého a já mohu tímto to jen potvrdit.
KAREL „KAJAROCK“ ŠUSTÍK, hodnotenie: 5/5
