Jak začít? Představovat tyto nestory „black“ metalové scény je myslím zcela zbytečné, protože za dobu své existence a deseti alby na kontě snad nemůže nastat situace, že by jste se s nimi někde nesetkali. Novinka a zároveň desáté album „Nihilistic Enstrangement“ upoutá hned obalem, krásné plátno od Paolo Girardy (jeho práce dlouho vyhledávají třeba INQUISITION). Co se týká muziky tak tentokráte FORGOTTEN TOMB trochu rekapitulovali, protože zde najdete pasáže pořádně depresivního black metalu, který preferovali hlavně ve svých začátcích, ale zároveň nezanevřeli na další ze svých charakteristických znaků a tím jsou temné, táhlé, místy hrůzu nahánějící doomové party. Hned úvodní, osmi minutová „Active Shooter“ útočí na posluchače výraznými houpavými kytarovými melodiemi a temnou blackovou agresivitou. Následující „Iriˈs House Pt.II“ pokračuje v temných riffech, které zabředají do vod post black až sludge metalových. „Distrust3“ asi nejpřímočařejší, nejsvižnější a nejúdernější song (to jsem ještě neslyšel závěrečnou „RBMK“). Titulka „Nihilistic Estrangement“ je pro mě asi nejstravitelnější, post doomová věc s intenzivními, vystavěnými melodiemi a emotivně pojatým skřehotavým zpěvem, můj top song. A máme tu závěr a s ním „RBMK“, sekec mazec, tak se hraje black metal v podání FORGOTTEN TOMB. Celkově vzato „Nihilistic Estrangement“ je velmi poslouchatelné album, odrážející současnou tvář kapely, ale není to určitě jejich nejlepší album.
Martin Barták, hodnocení: 3,7 / 5
