Další z nahrávek, které poznamenal zub času. Proto je třeba omést pavučiny a znovu dát znít melodiím, které tato parta stvořila před dvaceti lety. Je to takové znovuzrození MANILLA ROAD, některé skladby vytáhla tato kumpanie ze šuplíku, protože byly údajně složeny někdy v polovině 90. let a teprve teď přišla jejich chvíle. Připravte se na dlouhé skladby s charakteristickým rukopisem kapely a na druhou stranu na věci, které jsou velmi odlišné jejich dřívější tvorby. Celou nadílku rozjíždí velmi chytlavá instrumentální věc „Gateway to the Sphere“, najednou se vše zlomí, včetně zvuku a „Spiral Castle“ otevírá doširoka bránu epic doom metalu. Jen na jednu věc je třeba si přivyknout a to je zpěv Marka Sheltona, který hlavně v čistých pasážích zní poněkud zvláštně, v drsnějších polohách není nejmenší problém. Ale pominu-li vokál, vychutnáváte si nádherný song. Následující „Shadow“ pokračuje v klasickém stylu „MANILLA ROAD“, ale tentokráte zní uhrančivě až strašidelně. To nemluvím o desetiminutové „Merchant of Death“ nebo mystické „Born of the Soul“. Ať se vám to líbí nebo ne, tato nahrávka neobsahuje vyloženě slabší skladbu, album je vyvážené a dle spousty hudebních názorů patří k tomu nejlepšímu, co MANILLA ROAD nahrála za posledních deset let. MANILLA ROAD prostě nejde jen tak přehlédnou, jejich tvorba, jejich muzika, tvoří a tvořila dějiny žánru, a proto si zaslouží respekt. „Spiral Castle“ je právě tím albem, kterému patří věnovat pozornost a případně místo v hudební sbírce.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,2/5
