Melancholie, bolest, zármutek, ztráta, všechny tyto pocity ztělesňují jeden hudební styl, uhádnete jaký? Ano, kdo typoval doom metal, vyhrává. Ono od kapely s názvem FUNERAL moc jiného nemůžete očekávat (pozor na scéně je i několik black metalových FUNERAL a to v Chile, Francii, Indonesii, Německu, Mexiku). Ale ten pravý FUNERAL pochází z Norska a u jeho zrodu (před třiceti lety) stál Anders Eek (bicí) a již od prvních dnů věděl, že jeho posláním bude ten nejtemnější doom/death metal. Ten příznačný název se nad kapelou vznáší jako stín, stejně jako problémy se sestavou v letech 2003 a 2006 přichází o dva klíčové, člen Einar André Fredriksen (basa) a Christian Loose (kytara) – sebevražda a předávkování. Každá taková rána kapelu zasáhla a na straně druhé zocelila a dnes tady máme následovníka extrémního debutu „Tragedie“, jeho melodičtější gothic/doomového následovníka „In Field Of Pestilent Grief“ či symfonického „Oratorium“. Po dlouhých devíti letech se FUNERAL vrací s novinkou „Praesentialis in Aeternum“, která v sobě odráží z každé předešlé nahrávky kousek, najdeme zde vše od klasického doom metalu v duchu CANDLEMASS, přes těžkotonážní pasáže funeral doom metalu, ale i hojné symfonické prvky a bombastičtější pasáže s výrazným zapojením houslí. Jasné čisté vokální party, death metalové vrčení (Sindre Nedland), tentokráte vše v rodném jazyce vše umocňují (v úvodní „And“ hostuje Sindreho bratr Lars – BORKNAGAR, SOLEFALD). Album obsahuje šest skladeb, ale nic se nelekejte, protože další čtyři jsou umístěny jako bonusy, mezi nimi je i „Samarithan“, cover CANDLEMASS původně nahraný v roce 2005 s tehdejším vokalistou Frodem Forsmem. Další věc, byla původně napsaná pro třetí album „From These Wounds“. Jak to tak vypadá navrátivší FUNERAL s novým albem, novou sestavou, novým vydavatelem, chytil nový dech a je to zatraceně znát.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,8/5
