ASHTAR se na scéně objevili v roce 2015 jako duo a debutovali albem „Ilmasaari“, na kterém představili svou jedinečnou směs doom a black metalu. Další album následuje až v roce 2020 a nese název „Kaikuja“, tady se podařilo posunout již tak zvláštní hudební směr ještě o třídu výš. Nyní máme před sebou album „Wandering Through Time“, které vydává Eisenwald, a na něm švýcarská čarodějka ASHTAR otevírá hrozivý, ale éterický svět protikladných sil, do kterých by měli dobrovolně vstoupit fanoušci emocionálního, ale špinavého blackened doom metalu. Tentokráte tedy one women band, který posouvá hudební produkci do jiných výšin, je tady magie, temnota, emoce a hluboce osobní písně. Za tím vším stojí Madine Lehtien jako Witch N., tady dostává patřičný prostor pro předvedení dokonalých skladeb, kterým vévodí kovové riffy a drsné hlasové kreace. Bicí na této nahrávce obstaral V. Noir (Marko Lehtinen – ex PHASED). Album začíná pěkně pomalinku, dunivým basovým vybrnkáváním („Into the Gloom“), na něj se postupně navalují další nástroje, potom to přichází – intenzivní zrychlení a jedovatý skřek pekelnice Witch. Polehounku si vás zpracovává a než se nadějete má vás ve svých sítích. „The Submerged Empire“ (Ponořená říše) je dalším krůčkem do propasti post-metalu, podotýkám, že velmi pozvolným jak už se na doom metal sluší. Je to syrové, depresivní, pochmurné a to jsme teprve u druhé skladby (osvěžení si dopřejeme jen díky podmanivým vstupům houslové melodie na úplném konci. „Deep Space And High Waters“ plně využívá temného zvuku a perkusivních bicí, rovněž dává prostor black metalovým pasážím, které jdou ruku v ruce s doomovým jádrem a tvoří tak neprostupný monolit. „Voices (Collide Again)“ je krátký song, zcela odlišný od předchozí produkce. Mluvený text, minimalistická akustická kytara, temný dunivý zvuk šamanských bubnů, praskání ohně, strašidelné a dobře zapamatovatelné. „Summoning The Dryads“ začíná jako relativně přímočarý kousek black metalu s hranatými kytarami, pevnými, opakujícími se bicími a pekelnými, kvílivými vokály, ale postupně se od toho odklání a zahrnuje masitější doomové háky a vybroušenou melodiku. Poslední skladba alba, je cover „I Want To Die“ od thrash/death metalistů POST MORTEM, má téměř pohřební doomovou atmosféru plnou dunivých kytar, zvučných, primitivních bicí a hrubými, vrčícími vokály, které všechny zachycují prvky originálu a zároveň vtisknout této stopě vlastní razítko kapely. Je to bombastický a strhující způsob, jak album uzavřít. ASHTAR se na této desce podařilo unikátně propojit dva hudební styly black a doom metal (uslyšíte i drone, funeral a folk), takovým způsobem, že všech šest skladeb je zajímavých a udrží vás ve střehu.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 3,8/5
