Pokud se někde pod nahrávkou objeví hlavička Mighty Music, je jasné, že máme, co dočinění s další Dánskou partou, tentokráte jsou to tajemní SYLVATICA. Parta kluků, kteří se znají už od dětských let, a společně propadli kouzlu folk metalu a v roce 2009 vzniká kapela, ve které zhmotňují své vize a nápady. Na novince „Cadaver Synod“, která je jejich třetím zářezem se odvázali a posunuli se ve své tvorbě kousek dál, s novinkou se ponořili do ponurých vod temného středověku, muziku obohatili o nejrůznější strašidelné zvuky, kostelní varhany, gregoriánské chorály a výsledkem toho je ponuře atmosferický sound s občasnými doomovými a folkovými vlivy. Ale co je hlavní, dosáhli uhrančivé atmosféry sedmdesátých let, kterou podtrhují mocné aranže a vstupy kláves s nepřeslechnutelnými Hammond varhanami. „Cadaver Synod“ je album, které si vás podmaní hned prvním poslechem, je tady cítit, že kluci brousí ostruhy souběžně i v jiných kapelách a záběr je velmi pestrý od black metalu, přes thrash, folk, nebo death metal (SATANIIC ASSAULT DIVISION, HORNED ALMIGHTY, DESTABILIZER, TROLD, TEMPLE OF SCORN) a právě tato pestrost a různorodost se kloubí pod vlajkou SYLVATICA. Nahrávku otevírá „Strife“, středně tempá věc opírající se o zpěv – growl Jarden Schlesinger, skvělé kytarové vyhrávky a dominantní sólo, třešničkou na dortu jsou sbory (slušně uštěkané). Následuje „Papa Poltergeist“ založený na death metalovém kvapíku, který přerušují synťáky s podivně kosmickými zvuky, plnými doušky se tady představí ony gregoriánské sbory, nijak neruší, pěkně to šlape a zařezává. „Titivillus“ dává opět vyniknout zpěvu, který tentokrát přechází od growlu k polozpěvu, úplně nechápu jakési nepříjemně skřehotavé vstupy, ale co, nemůžu rozumět všemu. Dominantou tohoto kousku jsou výrazné folkové základy, dupající kytary v kombinaci s pokroucenými zvuky kláves, poměrně chytlavý a zapamatovatelný kousek. Obdobným způsobem útočí i „Song of the Leper“, který si s klidem můžete zařadit do top skladeb alba, klávesový začátek, výrazná melodie podepřená klavírním vyhráváním, chytlavý nápěv sborů, opravdu povedené, není se tedy co divit, že tato skladba se ona albu objeví ještě jednou a to v akustické podobě na úplný závěr alba, zajímavá tečka za albem, které nabízí pořádnou porci zábavy. Opravdu jsem si poslech užil.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,2/5
