Melancholie. Bolest. Ztráta. Samota. To jsou jen jedny z hlavních témat stylu zvaného doom metal, nepočítám-li zvuky bezútěšného lijáku a z dálky znějící ozvěnu kostelních zvonů. Přesně těmito popsanými emocemi si musel projít Anders Eek zakladatel a hlavní duše norských FUNERAL. Po dobu své existence se tato parta (Anders Eek – bicí; Eirik Krokfjord – zpěv; Ingvild Johannsesen – viola; Rune Gandrund – basa; Stian Kråbøl – kytara a Morten Søbyskogen – kytara) prokousala až na samotný vrchol tohoto hudebního stylu, s každým dalším albem se posouvají o kousek víš, pozvolna obohacují svůj nezaměnitelný styl. Na novince se dočkáme rovněž několika překvapení, tím prvním a na první poslech slyšitelným je změna na postu vokalisty, původního Sindre Nedlanda nahradil profesionálně školený barytonový operní zpěvák Eirik Krokfjord (člen Norské opery). Jeho projev okamžitě praští do uší, okamžitě poznáte školený hlas, pevný, neochvějný, než jsem si zvykl, působil poměrně chladně a neosobně. Vše se měnilo s každým poslechem a třeba v takové „Procession of Misery“ své přednosti dokonale využívá, najednou dává průnik emocím a ten donekonečna nechající dozvuk hlasové linky je ohromující. Při shlédnutí promo klipu „My Own Grave!“ působí doslova démonicky se svými černými očními čočkami (jako posedlý démonem). V tomto klipu se objeví a druhé překvapení a tím je houslistka Ingvild Johannessen, která nahrála všechny smyčce analogově a do skladeb začlenila i tradiční norský nástroj – housle harding, který přispěl k celkovému příklonu k lidovému zvuku a folklóru, potažmo k vážné hudbě. To je ten další prvek FUNERAL na tomto albu a protože já toto album hltám, jsem milovníkem všech těchto zmíněných atributů, je jasné, že mne tato nahrávka hodně oslovila. To jsem ani nezmínil, že na albu se opět podílelo několik výrazných hostů – houslista Øyvind Rauset z kultovní norské folk/rockové kapely FOLQUE, stejně jako Espen Ingierd, Michaela Gira (SWANS) z kultovní doom/death kapely BEYOND DAWN zpívající ve dvou skladbách. Album také obsahuje instrumentální cover song, který napsal Kjetil Selvik (SOLEFALD), a je to melancholická skladba, která se skládá pouze z hardingových houslí a kostelních varhan. Lyrický obsah alba je autobiografií životních neštěstí bubeníka/skladatele A. Eeka a pojednává o skutečné temnotě, bídě, bolesti a ztrátě. Je to prostě „ Evangelium o kostech“.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 5/5