Tato finská industriálně metalová podivnost představuje své již desáté studiové album „Omen X“, které vyjde u Nuclear Blast Records v několika různých formátech. TURMION KÄTILÖT jsou a to doslova „metalová diskotéka“ (zapomeňte na PAIN, LINDEMANN, RAMMSTEIN) a to se vším všudy: klávesy, synťáky, dunící drum and base techno rytmus, řízné kytary, hutné spodky, vzletné melodie a k tomu agresivní uštěkaný zpěv s dekadencí thrashe nebo rapu. „Omen X“ obsahuje jedenáct skladeb (zpívaných v rodné finštině) na ploše necelých čtyřiceti minut, takže vidíte, že se s tím kluci nepářou, jednotliví skladby jsou svižné a úderné. Vše začíná dvojicí „Totuus“ a „Gabriel“, ale ten pravý útok přichází se skočnou a zpěvnou „Vie Se Pois“ (tady finština sedí dokonale). Následující „Pyhä Kominaisuus“ začíná poměrně svižnými techno rytmy, podbarvenými až blackovým základem, do kterého vstupují zvuky, které asi nejvíce připomínají melodie starých herních automatů, zajímavé i když trochu zvrácené. Další výraznou věcí se stává „Puoli Valtakuntaa“, i když to tak ze začátku nevypadá, eskaluje až ve zpěvném, vrstveném refrénu. „Verestä Sokea“ je věc založená hlavně na zpěvu, dva hlasy, oba řádně agresivní, štěkají finské texty a ty se do vás zarývají jako šlehající žiletky. „Isä Meidan“ útočí nefalšovanou black metalovou zvukovou clonou, před kterou se zabouchnou dveře a zlomí ji dětský recitativ, jinak povedená klipovka odhalující smutná zákoutí zkoušené dětské duše. „Sormenjälki“ klasický techno-disco kousek se skřehotajícím zpěvem, kluci si zachovávají nadhled a osobitý smysl pro humor (toto všechno nemůžou dělat s vážnou tváří). „Kay Tanssiin“ patří mezi ty zemitější kousky, to ovšem nezabrání veselejším, skočným pasážím, které se mísí ve střední části s uvolněným vybrnkávání jakoby z jiného světa, přitom celkový zvuk skladby je doslova hmatatelný, prosycený zvukem, prostě „ave metal“. Uteklo to jako nic a je tady poslední dvojka „Kun Kesä Kuoli“ a „Kuolettavia Vammoja“, obě svižné, razantní, skočné kousky. „Omen X“ má své kouzlo, je zábavné, vybočující z řady, nepůsobí smrtelně vážně, prostě ho posloucháte a bavíte se, někteří odvážnější skotačí v jeho disco/metalových rytmech. Já navíc doslova „ulétám“ na zpěvné finštině, je to jako pohlazení ocelovým kartáčem, ale baví to.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,2 /5
