EXXÛL – Sealed Into None

Znáte to, po celodenním zápřahu si večer sednu a chci se odměnit něčím hezkým, klidným tak sáhu po nějaké muzice, tentokráte padla volba novinku Kanaďanů EXXÛL „Sealed Into None“, ale nebyla to dobrá volba. Místo klidu jsem seděl jako na trní a poslouchal tu neskutečnou muziku, která se na mě začala linout z repráků. Začátek ještě ušel, vypadalo to na nějaký epic doom, ale to co přišlo potom, to jsem skoro nepobral. EXXÛL pětice muzikantů schovávajících se za prapodivné přezdívky, totiž nahrála velmi ambiciózní prog metalové album, když říkám prog tak se vším co k tomu patří, fantastické hudební výkony všech zúčastněných, které se sotva podaří nacpat do osmiminutových skladeb, přitom nenajdete jediné hluché místečko. Kytara (Defender – Phil Tougas) a Sentinel (Antoine Daigneault – basa) kvílí, skotačí, nezbedné prstíky pobíhají po hmatnících a představují nádherné melodie případně oslnivá a vzletná sóla, která by odradila spoustu zkušených kytaristů (rychlá pasáž v „Labyrinthine Fate“). To jsem ještě nezmínil vokál a jistého Stargazera (Thomas Karam), který svým projevem nastavuje laťku (i tu opravdovou výšku) na téměř nedosažitelný piedestal, napadají mě jen čtyři jména, která by něco takového svedla – Robert Lowe, Warrel Dane (R.I.P.), Geoff Tate a Kim Bendix Petersen. O skvělou atmosféru, která je pro EXXÛL důležitá se stará Spectre (François Bilodeau – synths) a nesmím opomenout motor kapely Etherial Hammer (Guyot Begin-Benoit – bicí). EXXÛL a jejich „Sealed Into None“ je debut jako prase, ale jejich nové a nebojím se říct ambiciózní epic doom heavy metalový prog metal zahájil evoluci tohoto stylu. I po několika posleších budete stát a zírat, co všechno do vás EXXÛL na ploše třičtvrtě hodiny nasype.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 5/5