MARCH TO DIE je nová tvář na metalovém poli, ale její řady tvoří hudebníci z poměrně známých Kyperských skupin Anastasios Danazoglou (basa; ex ELECTRIC WIZARD); Hugo Enrique Olivos (bicí) oba společně hrají mimo jiné v MIRROR (heavy metal) a Nikolas „Sprits“ Moutafis (kytara) v SOLITARY SABRED (heavy/power). Jak to tak vypadá, tak charakteristika výše zmíněných kapel se prolnula právě do MARCH TO DIE a proto dnes držíme v rukou debutní album „Tears of the Dagon“, které je přehlídkou kvalitního heavy metalu, okořeněného nejrůznějšími sub žánrovými vstupy, který jsme mohli slýchat na přelomu osmdesátých a devadesátých let. MARCH TO DIE vycházejí z epičnosti MANOWAR, CIRITH UNGOL, ale není jim cizí ani temná mrazivá atmosféra epických děl BATHORY. Od prvních tónu „The Eternal Oath“ je zřejmé, že tato parta ví přesně co chce a jak toho dosáhnout, zrovna tady hraje prim epický nádech – tajuplné intro se zlověstným promlouváním, odkazující na fantasy a mytologii, silný zvuk plný bušících rifů, chytlavý song. „One Eyed King“ přikládá pod kotel a k typicky metalovým postupům se vkrádá temný nádech black metalu (tady jsou ty BATHORY), rozšiřuje obzory skladby. „Hail To Thee“ krásný přímočarý song, s chytlavou melodií a výrazným refrénem, něco takového kdysi předváděli MANOWAR, je vidět, že této partě nechybí zkušenosti ani talent. „Son Of The Old Gods“ zase okouzlí vkusnými klávesovými party, aranžemi baskytary a zpěvným refrénem, zajímavé je zapojení sborových chórů a orchestrací, prostě takový epic viking metal s temným pohanským poselstvím. „Helmetsmasher“ jemné akustické vybrnkávání s na pozadí bouřícími hromy, těžké, rytmické bubnování a agresivní aranže kytar, zdaleka nejrychlejší kousek s náznaky thrashingu, zpěv se v agresi blíží trochu GRAVE DÏGGER a vůbec to nezní špatně. „March To Die“ temný úvod s velmi povědomým rifem (už vím starý dobrý TÖRR), jinak klasický NWOBHM s odkazem na IRON MAIDEN (hlavně závěr skladby). „Stand And Be Counted“ začíná dominantním intrem a přehoupne se do klasického bojovného epic metalu, něco takového přece hrávali MANOWAR v dobách největší slávy (nechybí ani zvuky válečné vřavy, ržání koní a cinkání mečů o brnění). „Decapitation“ už název songu napoví, že tady budeme o řádný stupeň brutálnější, rychlejší a zvrácenější, najednou je tady lehounký závan death metalu a muzika, kterou nejde jen tak přestat poslouchat, včetně kvílivých sól. Úplný závěr obstará „Tears of The Gorgon“ nejdelší, téměř sedmiminutový song, nesoucí se na vlně old doom metalu, je to těžkopádný a tajuplný song, který otevírá Pandořinu skříňku a ukazuje pravou tvář MARCH TO DIE. Musím říct, že tento debut se výrazně povedl, jejich přímočará tvorba je doslova povznášející, nic tam nechybí ani emoce, ani energická živočišnost, MARCH TO DIE si jdou za svým, jsou uvěřitelní, zruční, hrají promyšlenou a přitom nekompromisní tradiční metalovou muziku.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,8/5
