Recenzie

SENTRY – Sentry

International | heavy metal | High Roller Records | 54:20

Někteří z vás si jistě vzpomenou na den 27. července 2018, kdy po vystoupení kapely MANILLA ROAD na Headbangers Open Air festivalu v Brande-Hömerkirchen, umírá Mark Shelton (kytara, zpěv). Pro heavy metalovou komunitu to byl velký šok a nejen pro ni, trvalo celých pět let než se bývalý spoluhráči a členové MANILLA ROAD – Bryan Patrick (zpěv) + Phil Ross (basa) + Kalli Coldsmith (kytara) a Andreas Neuderth (bicí) rozhodli založit novou kapelu, která by pokračovala ve šlépějích MANILLA ROAD a tak trochu tím vzdali hold i Mark Sheltonovi. Tím novým uskupením se stává SENTRY, která v roce 2023 vydává své první EP a díky němu podepisuje smlouvu s High Roller Records. Výsledkem této spolupráce je debut, který právě poslouchám, „Sentry“, kolekce šesti naprosto nových skladeb, doplněná o dvě písně, jež vyšli na zmiňovaném EP (CD edice obsahuje ještě bonusovou skladbu „Incarnation Of Evil“ od CANDLEMASS, mimochodem excelentní provedení). Co si budeme nalhávat, očekávání na tuto desku byla veliká a není se co divit, ale musím celému SENTRY vyseknout obrovskou poklonu, ano, je tam cítit vliv MANILLA ROAD (jak by taky ne), ale na druhou stranu je vidět snahu o výrazný hudební posun. Již úvodní „Dark Matter“ je pořádná metalová věc, která pulsuje a cloumá, rovněž poukazuje na silné pouto s minulostí a hlas Bryana Patricka je dokonale sladěn s kapelou (myslím, že to bylo to, co očekávali fanoušci nejvíce). „The Haunting“ začíná uvolněnou akustickou hrou kytary a basy (skvělá práce Kalli a Phill), která sklouzne do středního tempa, prostřednictvím zajímavých rytmických sekcí, pomalé, střední tempo, sbory, vyhrávky, sóla vše dokonale provázené, nebojím se prohlásit, že SENTRY patří mezi ty vyvolené, kteří hrají nejlepší heavy metal. Podobně je na tom i následující „Heavensent“ s úvodem bouřícího nebe a solidního lijáku, aby se do něj se svým vynikajícím hlasem vklínil Bryan a rozjel další spanilou epickou jízdu. Kdo si myslí, že tato parta neumí zabrat a hrábnout do strun je na omylu, protože s „Awakening“ se jim toho dostane hrstmi vrchovatými (úvod jako intro horrorové ságy s Maykem Mayersem), zuřivá, rozzlobená skladba překypující rychlostí a doposud nevídaným zpěvem (i stará garda za to umí vzít), Bryan tady dokonale vrčí a bručí, prostě pecka. S „Black Candles“ se vše zase zklidní a vrátí do pomalejších epických vod, skvělý agresivní zpěv a dominantně dunící basa. „Ravens Night“ pokračuje v uvolněném zlověstném a ponurém téměř baladickém stylu, vokál se nad intenzivní kytarovou linkou vznáší jako ten temný havran, jehož krákání zaslechnete v úvodu skladby. Poslední věcí je epická, melancholická hymna „Funeral“, začínající zvoněním umíráčku, poukazující na zrod celé kapely, ze smutku, bolesti ze ztráty dobrého přítele, dovolím si citovat: „The bells toll in the distance, We walk through the lands, To gather and remember, Blood in the sand, The last day has come now for you my old friend, For you my old friend“. Tato věc mě úplně rozsekala, mráz mi běhal po celém těle a slzy se drali do očí. Toto je prostě „nádhera“, smekám a vězte, že máte můj obrovský respekt.

MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 5/5

Related Articles

Check Also
Close
Back to top button