Finské Oulu se stalo základnou nové partičky STEEL SYSTEMNS, která své základní kameny položila v roce 2020 a na svém kontě má zatím jen dva singly „Thicker Than Blood“ a „Black and White“ (oba 2024) a letos se představují pěti skladbovým EP „Burn To Rock“ (obě skladby ze singlů jsou jeho součástí). Po několikátém poslechu tohoto EP můžu směle prohlásit, že STEEL SYSTEMS i přes své mládí určitě patří mezi příslib metalové scény. Nové EP není úplně bez poskvrnky, ale klady výrazně převyšují. Celou nahrávku rozjíždí singlovka „Thicker Than Blood“, na které kapela jasně dokazuje, že má heavy metal výrazně vrytý pod kůži. Není to nejrychlejší kousek, ale najdeme zde skvělé kytarové sólo a několik zajímavých rifů, velmi působivý je taktéž projev Sakke Kallirinne (v některých polohách je nepodobný Bruce Dickinson a to ve vícero skladbách). Na rozjezd, slušný příděl živočišné energie. Jako druhá nastupuje „Down in Flames“ s klasickým zdvojeným heavy riffem, skladba šlape jak dobře namazaný stroj, má chytlavější melodickou linku, celkově je dominantnější a zpěvnější. V této skladbě se kluci prezentují jako ostřílení matadoři, dvoje kytarová sóla, skvělá práce dua Simo Sainio (basa) a Aleksi Tiiro (bicí) jejichž rytmika drží celou skladbu v chodu. Velmi povedené jsou i vokální linky. Třetí „Seeds Of Hope“ je trochu z jiného ranku, změní tempo, sklouzne spíše do hard rocku, Sakke změní styl zpěvu, celkově mě tato věc moc neoslovuje aspoň v začátku, protože po polovině začne nabírat na otáčkách. Jedno se kapele musí nechat, zkouší pestřejší koncepci, šlapat to šlape po všech stránkách, jen mě to nesedlo. „Nightime“ to už je jiná, klasický heavy s plnou parádou. Kytara zabrousí do power metalu, vokální harmonie překonávají očekávání. Prostě toto je muzika, která má co říct i v budoucnu a STEEL SYSTEMS je kapela, kterou stojí za to sledovat v jejich dalším snažení.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4/5
