Začátek jak se patří, řinčící řetězy, klapání koňských podkov, klasika epik heavy metalu, kterým nás v raných osmdesátkách uzemňovali MANOWAR. Tato partička jede v odkazu tohoto stylu. A v jejich podání je heavy metal velmi stravitelný, řekl bych až nebezpečně návykový, protože chytlavých melodií, zpěvných refrénů není nikdy dost a pokud se to umí, tak není co řešit. HOUNDS, italská pětka své řemeslo zvládá naprosto bravurně, o to vás přesvědčí hned úvodní song nového alba „Knightmare“. Následuje „Fight Warrior“ skladba jejíž délka dosahuje sedmi minut, ale je zábavná, protože je v ní zakomponováno spousta změn a zvratů. Nepatří sice mezi nejrychlejší a nejvýbušnější skladby, ale to nahrazuje silnými refrény a pokřiky, které musí případné fanoušky rozhodně zasáhnout. Velký prostor tady dostanou i klávesové party a nespočet sól. „A.O.R: (All Out Running)“ začíná netypicky klávesami a bublající basou, uvolněnější nástup nás postupně posune do centra dění. Tady kluci vsadili na hard rockovější notečku, vokál i tady zapříčiní, že pozvednete pěsti nahoru a budete hrozit a podupávat do rytmu. „Lohegrin“ procítěná a velmi něžná skladba s baladickým nádechem, do které jsou zakomponovány jemné klavírní tóny a polo akustické kytarové riffy. Tady dostanou plný prostor emoce, doslova tryskají z hořko sladké instrumentace (jediná instrumentálka na albu). „Rise Of The Immortals“, opět klavírní začátek, tentokráte s dunivými údery bicích, zahuštěné kytarovými riffy. Vše se zrychluje, ale klavír zůstává, vůbec to není na škodu, dodává tomu takový zvláštní nádech a šmrnc Další rozměr jí přidává vokální part, který s každou slokou jakoby skladbu rozvíjí a posunuje kupředu. Krásná to věc s vystupňovanou stavbou, kytarovým drnčením a silným, místy výrazně řvavým zpěvem. Má to náboj jako prase. Blížíme se do finále, „Still Believe“ klavírní trilkování, poloakustické brnkání a čistý zpěv, v kombinaci s drhnoucími kytarami, které dostanou prostor eskalovat, postupně přecházejí z uvolněnějších pasáží k těm živelnějším, ale pořád se drží v rovině uvolněnější skladby. Tady jemnost dostává přednost před erupcí a sílou. Zpěv opět na jedničku! V úplném závěru se dočkáme svižnějšího tempa, „Fatal Destroyer“ stejně jako její předchůdci nepostrádá dynamiku a náboj. Ve větší míře zde dostanou prostor i navrátivší se klávesy. HONUDS a jejich „Rise of the Immortals“ rozhodně patří mezi to lepší co se letos (2025) objevilo na hudebním poli.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4,4/5
