Před koncem roku jsem obdržel k recenzi novinku kapely WITTY JOE s názvem „Vyhorený“. (Kdo jiný když vyšla na Martina 11.11.). Popravdě, jsem netušil, co mě čeká, protože obal toho moc nenapoví. Jeden z prvních poslechů jsem absolvoval při cestě do práce, kdy se z repráku linula muzika výše zmiňované čtveřice. Poslouchám, pokyvuju hlavou a hle je konec, nedá se nic dělat, dáváme „repete“ a takto jsem novinkové album točil stále dokola až do chvíle, kdy jsem některé melodie nemohl dostat z hlavy. WITTY JOE (věřte nebo ne působí od roku 1993 a na svém kontě mají již deset alb, novinka načíná novou desítku) totiž hrají muziku, která je doslova určená pro široké konzumní vrstvy, mísí v sobě rock, punk, metal a to ve velmi svižném tempu a hlavně s výraznou melodikou, zpěvnými refrény a snadno zapamatovatelnými (velmi povedenými) texty. Úplně si tuto partu dovedu představit na nějakých letních festivalech jako Dřevorockfest, Magma Fest či Rocková pevnůstka, kde by se po boku ARAKAIN, HELENINÉ OČI, VISION DAYS, TUBLATANKA, TRAKTOR a podobných určitě neztratila, protože jejich skladby jsou opravdu chorobně nakažlivé. Mezi mé favority rozhodně patří metalovější „Buď chlap“ (u ní poznáte, co je ta nakažlivá melodie), punkem načichlá „Vyhorený“, hutná a razantní „Hans Christian“. Ještě nesmím opomenou „Čistý štít“ se spanile probublávající basou, ska trumpetami a rozvernými kytarovými sóly. Jako poslední zmíním ještě „Je to normálne?“, nejtvrdší kousek. Ostatní věci kvalitativně nezaostávají, ale ty zmíněné se mě vryly do paměti výrazněji než ty ostatní. V každém případě s tímto albem zažijete příval energie, nabádající ke skotačení. I po tolika letech WITTY JOE působí lehce a odhodlaně, těch deset skladeb je toho důkazem.
MARTIN BARTÁK, hodnotenie: 4/5
