ABRAMELIN před změnou názvu ACHERON (1988-1994) patří společně s MORTIFICATION k vůbec nejstarším australským death metalovým kapelám. V první půli 90. let vydali dvě nahrávky (EP a debut). Oba záznamy jsou povedenými záseky ve stylu satanášů DEICIDE. Kluci si zvolili jméno podle egyptského mága, po němž se jmenuje středověký grimoár (magická kniha). V roce 2000 vydali druhou desku „Deadspeak“, která se k mým uším nedostala. Pak se na dlouhých 20 let kapela odmlčela. V roce 2020 deskou „Never Enough Snuff“ se přihlásili opět na scénu. Tento materiál si kapela vydala na vlastní náklady a díky nevalné propagaci album docela zapadlo, i když obsahuje velice kvalitní death metal na způsob floridské odnože stylu. V roce 2024 kapela podepisuje smlouvu s holandskými Hammerheart Records a natáčí album „Sins Of The Father“. Před natočením alba odchází stěžejní kytarista a skladatel Tim Aldridge, který je s kapelou spojen od samotných počátků. Skladatelské otěže přebírá Matt Wilcock (THE BERZERKER, ex-AKERCOCKE). Při prvním poslechu co mě zaujalo, je průrazný zvuk nahrávky. Všechny nástroje jsou čitelné a krásně slyšet. Produkci má na svědomí Joe Haley – kytarista death metalových techniků PSYCROPTIC a nyní i další člen ABRAMELIN. Z hudby doslova srší energie, nápady a ctí se tady death metalové zákony 90‘s let. Posluchač je nucen být neustále ve střehu. Kytarové riffy Matta jsou chytlavé a nápadité. Deska obsahuje i poměrně dost povedených sólíček a nechybí ani občasná melodika. Co si doslova užívám, je bicí artilerie Davida Haleye (PSYCROPTIC, ex-PESTILENCE) staršího bratra Joe Haleyho, kterého považuji za jednoho z nejlepších bicmenů na dnešní extrémně metalové scéně. Ať už hraje střední tempa, groovy nebo sypanice, tak jeho hra je vždy excelentní. Celou nahrávku neskutečně nakopnul. Parádní growling jediného původního člena kapely Simona Dowera mi připomíná G. Bentona anebo Corpsegrindera v nejlepších letech. Kdybych měl hudbu ABRAMELIN k něčemu přirovnat, tak mě napadají jména jako již zmiňovaní DEICIDE, dále MONSTROSITY, SINISTER nebo BRUTALITY. Samozřejmě má kapela dostatek vlastní invence a není to jen pouhá kopírka svých dávných vzorů. Obal alba se mi moc nelíbí, což je samozřejmě věc vkusu, ale já tyhle fotografie; prvoplánovou brutalitu nemusím – to raději něco malovaného. Motiv obalu mi připomíná album od DEMENTOR – The Art Of Blasphemy. Existuje ještě jedna umírněnější verze obalu, která vyšla na vinylu v limitované edici. Kapela po většinu své hudební kariéry vystupuje převážně po rodné Austrálii a nikde jsem nezaznamenal, že by jeli nějakou koncertní šňůru po Evropě nebo Americe. Moc rád bych viděl pro mě tuto legendu naživo a dovedu si je představit na prknech třeba Obscene Extreme festivalu. Abramelin vydali prvotřídní death metalovou desku, která si co do kvality nezadá s ikonami žánru.
PETR “MORGOTH“ ROT, hodnotenie: 4,3/5
